Uběhly nám tři zápasy a reporty stále nic. Takže se toho musí ujmout, kdo jiný, než kapitán(ka)!!
Já, jakožto reportový nováček, bych začala asi pěkně od začátku, u Červeného míče…..Jestli si to dobře pamatuju, tak jsem hrála já, Síma, Kelish a Janika Paulus. Dále jsme měly sebou dvě pilné zapisovatelky: Móňu a inženýrku Smutnou. Chtěly jsme se soustředit na hraní, ale ňák nám to nešlo….Markéta se začala mazlit s řízkem, mě tam šipky ani nedoletěly a pokud doletěly, tak zrovna, když měl hrát soupeř a naše milá Simka nám tam začala mrkat na soupeře….Začaly jsme nenápadně pátrat, proč ji zrovna tenhle floutek tak zaujal. A pak to přišlo, když při svém hbitém skoku pro šipky na nás zamával svým neodolatelným dredem! No a pak už to šlo se Simčou z kopce J. No ale taky jsem byla trochu nervózní, když mně ti dva staří dědci u zdi furt čuměli na zadek. Ale zpátky ke hře. Musím obhájit náš bravurní výkon při týmové 301, kdy Jana zavřela double
Jedeme dál. Kam? Na Neštěstí! Pokud se někdy dostanete do finanční krize, zajděte si do hospůdky Neštěstí do Bástru! Desítka za 15, dvanáctka za 19, panáky za 15 atd. S jídlem to je obdobně, ale na kvalitu se zeptejte naší Markétky! Ve startu nás trochu zaskočila tma, ale i tak jsme hráli moc dobře! Uhráli jsme krásných 6 bodů ve složení: já, Simča, Kelish a Janča. Tentokrát jsme měly i pánský doprovod. Libec si nás rozmazloval. Panáčky, kávičky se šlehačkou…no nebylo to špatný J. Z pánského trojlístku: sympaťák, tramvaják a brejloun se vyklubali příjemní kaliči a tak jsme se trošku rozšouply. Takže se těšíme na příští match!
A už jsme u konce. Se Skurut Hai náš výkon trochu pohasl, ale rozhodně se není za co stydět! Bodík uhrála Janika a svůj premiérový dala Verča, takže gratulujem! Dopadlo to 16:2. Jinak sympaťáci ze Skurut Hai nám tu nechali vzkaz, takže mají jedno (bez)významné plus!
V závěru musím dodat, že jsme navštívili naše oblíbené rajhraďáky, když tam hrál Cirkus a tímto je zveme si zahrát na stadec, jak jsme jim slíbili!
Příští týden nás už před vánoční pauzou čeká jen Sama Doma, kdy budu sama doma a učit se, takže holky: nandejte jim to!!
6. 11. 2008 – zajímavé datum. A ještě zajímavější večer! WIWALWAKY se utkaly s YO YO 04 Zastávkou. Ačkoli jsme hru jako takovou prohrály, přesto pro nás byl tento zápas úspěšný. Překonaly jsme totiž náš prozatímní rekord, a to čtyři body – na konečných šest bodů! Už chápete? Šestého listopadu jsme získaly šest bodů! Takže OSMNÁCTÉHO dvanáctý nastane co???? Správně. Vyslovovat to raději nebudeme, stačí, že si to budeme hezky myslet =o)
Krásně nás podpořil náš Libík – zcela zeleně =o) A zelená bodla každé z nás.
Zpočátku se nám snad třásly ruce nebo co, ovšem ke konci se hra velmi zdramatizovala a WIWALWAKY by možná i celý zápas vyhrály, kdyby bylo tak patnáct kol navíc =o)
První opravdu velké HURÁ přišlo s Jančou, která nám uhrála krásné kolo a přinesla bodík. Její skoromanžel Dušan alias Mravenec nemohl hrdostí skoro dýchat, i ostatní mužské osazenstvo spolu s ním začalo jásat a gratulovat a to byl důvod k napití (známe to, že…).
Simča pochopitelně taky neotálela, sundala mikinu, klukům konečně ukázala své WIWALWAKY tričko ve žluté barvě – hlavně René byl potěšen – a uhrála další bod.
Nejlépe si pochopitelně vybavím svoji hru – subjektivní hledisko nelze potlačit… Zprvu – hned po střídání – jsem ze sebe byla docela nešťastná. Naštěstí se vše zlepšilo v mém posledním kole, dostala jsem se do formy a vyhrála nám první leg. To mi ani dokonce nevadilo hlasité povzbuzování a tleskání, které za jiných okolností z důvodů navýšení nervozity odmítám. Druhý leg patřil soupeřce, která bravurně zavřela. A pak se mělo rozhodnout…
Pořádně jsem se do toho obula. Velmi mi také pomohlo Reného laskavé poplácání po stehně a slova: Mili, to dáš – mrkl na mě, usmál se a já v duchu říkám – to víš Renku, že dám! A dala! Sice na středy, ale dala =o)
Závěrečné foto ještě více umocnilo pohodový průběh večera.
A my se už těšíme na další zápas, tentokrát s Červeným míčem =o)
Monique
