6. 11. 2008 – zajímavé datum. A ještě zajímavější večer! WIWALWAKY se utkaly s YO YO 04 Zastávkou. Ačkoli jsme hru jako takovou prohrály, přesto pro nás byl tento zápas úspěšný. Překonaly jsme totiž náš prozatímní rekord, a to čtyři body – na konečných šest bodů! Už chápete? Šestého listopadu jsme získaly šest bodů! Takže OSMNÁCTÉHO dvanáctý nastane co???? Správně. Vyslovovat to raději nebudeme, stačí, že si to budeme hezky myslet =o)
Krásně nás podpořil náš Libík – zcela zeleně =o) A zelená bodla každé z nás.
Zpočátku se nám snad třásly ruce nebo co, ovšem ke konci se hra velmi zdramatizovala a WIWALWAKY by možná i celý zápas vyhrály, kdyby bylo tak patnáct kol navíc =o)
První opravdu velké HURÁ přišlo s Jančou, která nám uhrála krásné kolo a přinesla bodík. Její skoromanžel Dušan alias Mravenec nemohl hrdostí skoro dýchat, i ostatní mužské osazenstvo spolu s ním začalo jásat a gratulovat a to byl důvod k napití (známe to, že…).
Simča pochopitelně taky neotálela, sundala mikinu, klukům konečně ukázala své WIWALWAKY tričko ve žluté barvě – hlavně René byl potěšen – a uhrála další bod.
Nejlépe si pochopitelně vybavím svoji hru – subjektivní hledisko nelze potlačit… Zprvu – hned po střídání – jsem ze sebe byla docela nešťastná. Naštěstí se vše zlepšilo v mém posledním kole, dostala jsem se do formy a vyhrála nám první leg. To mi ani dokonce nevadilo hlasité povzbuzování a tleskání, které za jiných okolností z důvodů navýšení nervozity odmítám. Druhý leg patřil soupeřce, která bravurně zavřela. A pak se mělo rozhodnout…
Pořádně jsem se do toho obula. Velmi mi také pomohlo Reného laskavé poplácání po stehně a slova: Mili, to dáš – mrkl na mě, usmál se a já v duchu říkám – to víš Renku, že dám! A dala! Sice na středy, ale dala =o)
Závěrečné foto ještě více umocnilo pohodový průběh večera.
A my se už těšíme na další zápas, tentokrát s Červeným míčem =o)
Monique
